Re: Pokora

diddino,

přiměla jsi mě zatelefonovat sestře. Shodly jsme se, že máme pocit, že nás mamka měla ráda obě stejně (už nežije) a táta nás má rád stejně dosud. Ale je fakt, že to nikde nevyprávíme, protože nám to přijde vcelku samozřejmé a v pořádku, tak nějak nevím, proč bych to měla někomu vykládat, pokud na to vyloženě nepřijde řeč. Znám spoustu lidí, co ti řeknou, že je rodiče stejně rádi neměli, věřím jim, když to vykládají, a je mi jasné proč - je to pocit křivdy, která se těžko vstřebává a musí se zpracovat. Ale proč někomu líčit, že mi křivděno nebylo, že jo?

Tím není řečeno, že si nemyslím, že si moje drahá mladší sestra mohla dovolit dělat věci, které já v jejím věku nesměla , a že mě to tehdy občas nežralo. Máma mi k tomu kdysi řekla, že na mě měli ještě spoustu ideálů o výchově a plno energie, u sestry už šlo spíše o přežití (navíc ona byla to umanutější, vzteklejší a divočejší dítě ).
Ale nikdy mě nenapadlo, že by mě měli míň rádi než ji (a sestra tvrdí, že ji to taky nikdy nenapadlo).