Taky nemám styl, ale má ho manžel :-)))

Mám poměrně čerstvou příhodu na toto téma: posledního asi 3/4 roku jsem trpěla podobným nákupním zoufalstvím. Vyrážela jsem opakovaně nakupovat a vždy jsem si domů donesla tmavě hnědé tričko. V lepším případě tmavě hnědé s pár kytičkama Muž, ačkoli zájmem o módu nijak netrpí a nakupování všeobecně nesnáší, už se na to nemohl dívat a dal mi bojový úkol koupit si nějaké BAREVNÉ tričko. I vyrazila jsem, vší silou vůle ignorovala tmavé barvy a za 3 hodiny ulovila jedno veselé tričko (matky jistě vědí, jaká je cena 3 hodin volna, takže euforie z úspěšného nákupu to fakt nebyla). Pár dní na to jsme shdou okolností procházeli s manželem kolem nějakého butiku a manžel měl kupodivu náladu mi tam pomoci něco vybrat. Vehnal mě do kabinky a během 5 minut mi přinesl 3 topíky, všechny šmrncovní, veselé, přitom každý stylově jiný a všechny mi slušely!!! Tak jsme je koupili (euforie se dostavila ) a na mě zbyla jen maličkost - koupit si kalhoty/sukni, které by se k těm topíkům hodily (neb na to už ten den nebyl čas). I vyrazila jsem za pár dní opět, v hlavě utkvělou představu, jak by ty kalhoty měly vypadat, aby se hodily ke všem. Opět 2,5 hod. v háji a kalhoty nikde. Nakonec jsem zoufale zavolala manželovi, ať to z práce vezme přes butiky. Asi vás nepřekvapí, že se opakovala 5 minutovka v kabince a 3 dokonale padnoucí kousky k tomu. Stylově samozřejmě úplně jiné, než co jsem hledala já. A ještě jsme odbourali další zákaznici, když já povídám: Mně se líbí všechny troje kalhoty, i mi pěkně sedí, ale není to moc? Manžel: Když ti to sluší, tak si to kup všechno. Peníze na účtu sežere inflace, takhle budeš mít aspoň kalhoty. Z vedlejší kabinky vystoupila konsternovaná paní: Můžu si vás prohlédnout? Takového muže bych chtěla!!!
Na naši obhajobu, že nejsme rozmařilci, musím podotknout, že manžel opravdu velmi nerad nakupuje, takže když už se hecne, nakoupí toho hodně, aby měl zase nejmíň rok pokoj A že takovéto nakupování se mnou naposledy podstoupil před 10 lety, když jsme byli ještě chudí studenti, takže šmrncovní kousky jsme sice mohli vyzkoušet, ale ne si je koupit
Takže odpověď autorce článku:
Pravidlo č. 1 : vem si poradce (když ne manžela, tak třeba právě tu kamarádku s vkusem - prostě takovou, u níž se ti líbí, jak se obléká, a která tě umí poslat do háje s nudným tričkem )
Pravidlo č. 2 : Neřeš, zda je daný kousek drahý. Stanov si absolutní částku, kterou si můžeš dovolit utratit. (Podle mě se to ve finále vyplatí, protože když spočítám souhrnnou cenu těch mých asi 8 hnědých triček, která stejně nenosím, a cenu věcí, co mi vybral muž, tak on to zas takový rozdíl není. A opravdu neočekávám, že by se takový shopping opakoval dřív než za rok až dva
Pravidlo č. 3 : Neměj utkvělou představu, co chceš koupit Představa stačí hrubá - jen jestli vršek, spodek, boty. Ostatní ponech momentální inspiraci. (Tady taky může být zajímavé nakoupit celou sadu v jednom obchodě, který se ti stylově líbí. Kombinace ti tam pak poradí i prodavačky.)
Přeju hodně štěstí ;-)