RIZIKO

Já si myslím, že nechuť mít děti, nebo jich mít více je i v něčem jiném než v přímém ekonomickém kalkulu.

Je to v RIZIKU.

Představte si situace: Jste šťastní mladí manželé, narodí se vám dítě. Dítě je po vás zdravé, klidné ale usilovné, inteligentní, společenské ve dvou letech ho dáte do miniškolky, od třech a půl je ve školce, doma vám vypráví jaké to bylo. Těch rok a půl po mateřské jste přitom stihla pracovat na 1/2 úvazku s tím, že vám Firma umožnila dělat většinou z domova. Manžel přibrzdil zahraniční šlužební cesty, ale ani to nemusel. Když mělo dítě v roce a půl neštovice, tak jich bylo jen pár a ty tři cesty do firmy pokryla paní na hlídání, kterou používáte jinak jednou za týden na společnou večeři s manželem. Ve čtyřech se rozhodnete mít druhé a již si budete chtít užít mateřství, tak zůstanete s dítětem do 3 let, čímž svému staršímu inteligentovi zjednodušíte dojíždění do první třídy školy pro nadané děti... Růžové... krásné

Druhá možnost (jeden reálný život, trochu změněné reálie)

Pracujete jako bankovní úřednice. Umíte kde, co, začínala jste ještě v době, kdy některé složitější produkty se počítaly ručně. Váš manžel je technik v telekomunikační firmě, dělá sítě. Abyste mohli bydlet, vzali jste si hypotéku. Šetříte, splácíte rychle. Máte jí asi ze třetiny splacenou a rozhodnete se mít dítě. Řeknete si, že lze prodloužit na pár let splácení, snížit splátky, nějak to překonáte. Již v polovině těhotentsví musíte na riziko. V 8 měsíci vás již raději stáhnou do nemocnice s diagnózou preeklampsie, otékáte, roste vám tlak. Za každý den platíte 60 Kč za pobyt. Manžel se snaží být s vámi a tak přehazuje na kolegy vzdálenější cesty s většími dietami, noční pohotovosti apod. Pediatři se brání předčasnému porodu a to i v situaci, kdy je jasné, že bude muset jít o císaře. Nakonec v první den donošenosti lékaři provedou císaře v situaci kdy již na monitoru má dítě problémy. Během porodu je podána celková anestesie, ale hned po ní dojne ke skokovému nárůstu tlaku, anesteziolog operaci přeruší a 30 minut snižuje tlak. Dítě je v narkóze s maminkou. Když se dítě narodí, zdánlivě se nic neděje, skóre je 10. Ale brzy zjistíte, že dítě neustále brečí a je neklidné. Vývoj neprobíhá normálně, v jednom roce po drobném úrazu konstatuje neurolog problémy s reflexy (vrozené), ale praktik nad tím mávne rukou. Ve dvou už musíte chodit na rehabilitaci. Abyste situaci vyřešili dohodnete se s manželem, že se pokusíte o druhé dítě, protože je jasné, že toto první nebude moci jen tak do školky, ale na zdravotní postižení to (alespoň tehdy) není. To se narodí relativně bez komplikací (preekalmpsie je problém prvorodiček), akorát slabší a s novorozeneckou žloutenkou.... Přeskočím pár let. Zjistí se že první dítě je extrémně hyperaktivní, s poruchami motoriky, psaní, čtení, s nejasnou lateralitou, s drobnými parézami, s problémy v logopedii, speciálka MŠ kam jste dítě vozila navrhuje ZvlŠ (netušítě vedlejší zájem-stejný subjekt), ale totéž doporučují i některé kapacity. Při řadě vyšetření se zjistí asthma a řada dalších problémů. Jezdíte na rehabilitace, ke specialistům, do lázní, hledáte ZŠ ochotnou ho přijmout, protože víte že je inteligentní, do PPP, chodíte do školy, k psychiatrovi pro léky, nacvičujete 6 let logo, 3 roky čtení a psaní... Jediná pomoc státu je, že nemusíte platit ZP.

Druhé díte je proti tomuto zlatíčko, bez problémů, akorát slabší a často nemocné. Jenže nemocnost roste a ve 3 ani ve 4 nemůžete do práce. Stejně vám naznačili, že o vás nemají zájem a tak jste přijala výpověď z organizačních důvodů a odstupným. Jste bez peněz, bez práce, bez sociálního pojištění (důchod). Naštěstí vám po roce doktorka navrhne že máte zkusit podporu při péči o osobu blízkou. Skoro se jí vysmějete, protože problémy se synem jsou daleko větší. Ale kupodivu to projde. Získáte 2000, po pár letech to zvýší na 5000 a na pár měsíců při překlopení vám přiznají i 9000. Ale pak vám to seberou celé....

Tohle je riziko, že to NEVYJDE a je to riziko poměrně velké. Bude chtít druhé dítě, když budete vědět, že se do práce nedostanete třeba 7 let?

A pak je tu druhé riziko: Co partner? I když je to manžel, tak Vás může opustit, ale je-li to partner, tak snadno a zítra. Už to prostě neunese. Nebo si najde v práci bezdětnou kolegyni, neutahanou... Budete ráda že vám zatím, než soud rozhodne platí aspoň nájem/hypotéku apod. Nebo je byt dokonce původně jeho. On se odstěhuje, bude bydlet u přítelkyně, ale za mírné výživné vymění klid v oblasti dětí... Vy upadnete do bídy... Na stará kolena pak v 6x letech zjistíte, že máte v dnešních příjmech důchod 8200 protože vám ho zmenšily půlúvazky kvůli dětem a že vám to nestačí ani na bydlení a budete pracovat v čím dál podřadnějších profesích až do smrti...

Ten problém není V PLÁNOVANÉM poklesu životní úrovně, ale v riziku poměrně pravděpodobné HORŠÍ varianty.

Myslím, že úkolem státu je zajistit slušné zabezpečení pro ty kdo do takové situace upadnou (řada věcí, slušné částky, pokud matka musí zůstat doma, spociální bydlení nejen jako startovací byty, sociální pojistky v hypotéčním zákoně, ...) a regres vůči těm, kdo tu situaci způsobí (obnovit výrok viny na žádost v rozvodovém rozsudku, vliv na dělení majetku, povinnost rovnocenné úrovně otce, matky a dětí...)