v dětství jsem nesnesla PNC

nejhorší podle mamky bylo budit bráchu v noci na časované léky. prostě ho nemohli vzbudit.
u mě zase to bylo tak, že mě stačilo říct abych se posadila, otevřela pusu a polkla. pak jsem prý okamžitě usnula. ráno o ničem ani nevěděla. a to mi zůstalo dodnes. muž se mnou mluví a já mu odpovídám a ráno si to nepamatuji.

s bráchou jsme byli často nemocní. asi tak od 7-8 roku bylo pro mě nejhorší podávání ATB. když jsem měla polknout V-PNC tak to pro mě bylo utrpení. vždy jsem měla slzy na krajíčku. zvedal se mi z té chuti a zápachu žaludek a někdy jsem se i pozvracela.
dnes se vyrábí ATB potahovaná tak, aby se rozpouštěla tam kde mají a ne už v ústech při polykání. když se pokoušíte rozdrtit třeba Augmentin, tak vám potom zbyde ten obal-šlupička.

ovšem za velmi nápaditý a účelný vynález považuji náplasti proti bolesti. setkala jsem se s nimi zatím jen u ARO lékařů. jsou to náplasti, které se přilepí malému pacientovi na místo, kde se bude napichovat žilní vstup. tyto náplasti mají v sobě znecitlivující látku, která musí nějakou minutu ( nevím přesně ale asi 30 ) působit. potom stačí odvézt děti na operační sál, sundat náplast a píchnout. a věřte nebo ne, ale jde to bez řevu. bohužel tyto náplasti nepoužívají všichni lékaři. mě také není příjemné odebírání krve. ale jsem velká ( teda výškově malá ). ale já to vydžím. ale co ty malé děti? třeba se toho také dočkáme v budoucnu....