Re: Soutěž o nejzpackanější ideály

Jano,
také se povzbuzuji podobným způsobem. Když jsem se třeba na VŠ učila na zkouška a bála se, tak jsem si říkala, že se musím radovat z toho, že na rozdíl od několika miliard lidí, které t.č. na zemi žijí, mám možnost studovat školu, která mě baví. Můj strach tím sice nezmizel, ale aspoň trochu se zmenšil. V kritických chvílích opakovaně myslím na filmy typu Na západní frontě klid nebo Tmavomodrý svět a představuji si, jak se museli cítit hrdinové těchto filmů i jejich rodiny doma.
A s dědou mám podobnou zkušenost. Děda umřel v 74 poměrně nečekaně na infarkt, byla to ale rychlá a milosrdná smrt. Zhruba v té době ale na následky nehody umřel i jeden kluk ze střední (bylo mu 17), kterého jsem znala jen od vidění. Bylo to ale mé první setkání se smrtí vrstevníka a paradoxně jsem to snášela hůř než smrt dědy, který do poslední chvíle žil hezký a hodnotný život.