Re: Mno,

Corro, ono to u nás taky není zas až tak o té práci. V tomhle ohledu si nemám proč stěžovat - manžel uklízí, sám si uvaří, dojde z košem, zalije kytky. O tom to není. Spíš o tom druhém - zamilované SMS mi nechodily asi nikdy, ale byly doby, kdy mi manžel volal, jestli na něj počkám před prací, pak jsme se šli někam projít, sednout si na kafe, jezdili jsme na výlety, chodili spolu na různé akce... co máme dítě, tak ho nic takového ani nenapadne. Chodí sám a já taky. Když mu řeknu, že spolu nikam nechodíme, řekne mi, že "mám něco vymyslet a on půjde". Jenže - dřív to vymýšlel on a rád, nemluvě o tom, že když něco vymyslím, tak se mu stejně nechce. Anebo druhá možnost, řekne mi, že mám dítě, tak mám mít jako zábavu a rozptýlení dítě. To mě štve. To, že de facto žádný společný život nemáme. Jinak je to vcelku pohoda. Jen nechápu, proč je v tomhle takový sobec. Dítě chtěl on, ale starat se o něj je moje záležitost. Postará se o něj, jen když nejsem doma, nebo ho vezme ven, ale po příchodu domů ho musím já převlíct, posadit na nočník a nakrmit. Manžel prostě nechápe, že bych taky někdy ráda dělala něco jinýho než jen pracovala a starala se o dítě... má dojem, že by mi to mělo stačit. To je to, co mi na našem manželství vadí.