Nevzdat to, ani se nevymlouvat - hodně štěstí

Ano, udržet si v hodině kázeň je opravdu něco naprosto zásadního, protože jinak i sebeúžasnější metoda výuky přijde nazmar - když si jí nikdo z dětí ani nevšimne... Chápu, že ty začátky, kdy si člověk hledá způsob komunikace s dětmi a pokouší se u nich získat nějakou autoritu, jsou frustrující. Taky těžké - jsou i učitelé, kteří se za celou kariéru nepřenesou přes tuto fázi, zároveň jsou ale tací, kteří mají jakýsi přirozený talent. Většina je ale někde mezi, takže přeju hodně odolnosti, pevné odhodlání a nakonec úspěšné zvládnutí nutných podmínek, abys mohla uvést do praxe to, co bys dětem ráda poskytla.

Jednu poznámku ale mám kritickou: Připadá mi nefér tvrdit, že v sedmé třídě něco nemůžeš s dětmi dělat, protože už jsou od předchozích učitelů "zkažené". To jako že jsi předpokládala, že tuhle část práce za tebe někdo udělá a ty se budeš zabývat jen tím příjemnějším na konci? Sedmáci bývají divocí, k dospělým kritičtí, zkoušejí, kde jsou hranice, ale nejsou to hotoví nezměnitelní lidé. Máš pořád ještě spoustu prostoru, abys je naučila to, co pro práci ve tvé hodině potřebují. Nemyslím, že ty děti jsou "zkažené" pro použití tvé metody, myslím, že si potřebuješ více promyslet, jak teorii dostat do praxe - v knížkách se to často opomíjí a tyhle praktické drobnosti přitom často bývají kriticky důležité.