Mám velmi podobný příběh

Jenže já jsem byla s prvním porodem nespokojená už v porodnici. A ani zpětně bych nerezignovala na přirozený porod už na vrátnici nemocnice. V jiných zemích to jde, takže to časem půjde i u nás, jen to ještě chvíli potrvá a ještě spousta prvorodiček (a rodiček s kontraindikací porodu doma) za to zaplatí nepovedeným prožitkem. Koncept kontinua jsem četla asi 4 měsíce po porodu, pomohl mi utřídit a zpracovat emoce, pomohl mi pochopit, co bylo špatně a jak to s čím souvisí. Taky mi chyběl ten přechodový rituál. Dítě se narodilo, matka ne, porodilo jen tělo, mysl se toho jakoby nezúčastnila.

Moc jsem potřebovala podruhé porodit v klidu, tedy v klidu domova. A povedlo se . Je to obrovský rozdíl v sebepojetí i v přístupu k dítěti, všechno jde tak nějak samo, bez pochybností a propadání zoufalství kvůli "nevysvětlitelnému" pláči. Vůbec to není tak, jak si to většina konvenčních matek vysvětluje - dělat všechno za každou cenu jinak. Ono to prostě vyplývá jedno z druhého - miminko spí s námi, kojím ho a dávám nad nočník, kdykoliv potřebuje, nosím ho v šátku bez obav o jeho záda. Respektující výchovu jsem načala spíš s ohledem na prvorozeného, ale instinkty probuzené při druhém porodu mi samozřejmě pomáhají při péči o obě děti.

Nemám za sebou rodinu, které bych byla mohla svůj úmysl porodit "mimo" sdělit dopředu. Ale s tím už jsem docela smířená a nijak mi to nevadilo. Ti, kteří mi více rozumí, to tušili, ti ostatní byli v menším šoku, když už bylo po všem a my (světe, div se!) přežili.