rozumím

Ahoj, Market, nevím, jestli si tento příspěvek přečteš, protože jsem se vrátila z dovolené a je na rodince poměrně dlouho.Jakmile jsem tvůj článek začala číst tak jsem si řekla" vždyť je to uplně můj příběh to snad není možné, věk, děti ikdyž jiného pohlaví, druhé manželství, manžel podnikatel skrátká úplně stejná situace) také jsme se našli,ale nikdy jsme se nerozcházeli a problémy s dětmi naštěsti nemámeJeště když jsem byla těsně po rozvodu, tak jsem byla přesvědčená, že se už nikdy nevdám a že druhé dítě ani náhodou a pak přišel on, můj osudový muž a mi najednou bylo moc líto, že s tak skvělým člověkem mým osudovým mužem nemám dítě. Na začátku vztahu jsme se bavili o tom, že jsme vlastně už ani jeden z nás už další dítě nechtěli, ale teď bychom se společnému dítěti nebránili. Jenže Já po dítěti začala toužit,asi mi tikaji biologické hodiny a vím, že se můj čas na rozdíl od manžela krátí. Vždy jsme se domluvili, manžel žekl víš co příští rok to zkusíme, jenže už jsou to další dva roky a pořad se to odkládá. Důvod ? co jiného než finance a bydlení, jenže já vím, že opravdový důvod je jiný, pohodlnost klid svoboda, navíc jeho rodina je přsně taková 1 dítě stačí a když se před níma zmíníme, že o tom uvažujeme, tak pořád slyšíme... jste blázni, co vám chybí aj. Manžel asi změkl, mé všechny kamarádky mají malé děti a manžel si s nimi úžasně rozumí, hraje si s nimi je skvělý a také jsem s ním vedla vážný rozhovor, o tom, že máme každý pouze jedno dítě a to je málo, řekla jsem mu výhody společného dítěte i to, že nás to moc finančně neohrozí a on obrátil, domluvili jsme se, že se pokusíme příští rok na jaře, ale to už bude definitivní a bez odkladu, takže držte pěsti ať se to povede a vše dobře dopadne... A vám přeji samozřejmě totéž Petra