Re: život je fakt složitý

Nevím jak to chodí v jiných školakách a umím si představit, že jinde nejsou asi tak ochotní, ale já se ve školce domluvím na čemkoliv. Kdybych chtěla synovi dávat vlastní svačinku a před obědem si ho odvádět (jak to píše Jiřina) tak by to nebyl žádný problém.
Náš malý žádné omezení nemá, jen nechtěl pít mléko. Nikdy ho nevypil a paní učitelky nebyly spokojené, že nemá pitný režim a tak mě paní kuchařka mě jen požádala, abych napsala na papír "Můj syn nechce pít mléko" podpis. A bylo to. (Má radši acidofilní a kefír, pije ho doma, takže o mlíčko nepřijde:) Teď mu nalévají mu čajík a hygienička je spokojená. Jak vidíte, jde všechno (i blbost). Myslím si, že ve vašem případě to vázne jen na neochotě personálu školky. Taky nejsme malá školka, máme 2třídy po skoro 30-ti dětech (já bych to dělat nechtěla) a přesto to paní kuchařka zvládne. Natož kdyby šlo o zdravotní omezení - nikdo by ani nezaváhal. Zkuste si o tom holt něco zjistit (myslím jako předpisy a paragrafy...) a zkuste to "po zlém".
Jinak školku pro vašeho chlapečka rozhodně doporučuji, taky máme doma miminko, ale kolektiv je důležitý, malý se hrozně nudí, když je sám a když slyší o dětech nemůže se dočkat.
Navázat kontakt s maminkami ze vsi je složité, taky se mi první 1 a půl roku nedařilo. (přivdala jsem se a nikoho neznala), ale vytrvejte. Když potkáte nějakou skupinku stejně starých dětí s maminkami, zeptejte se, zda můžete jít s nimi. A rovnou se můžete rozpovídat, že jste pořád sami a že to vašemu malému schází, že byste se rádi viděli častěji. Takhle jsem to udělala já. Přišlo mi to sice 2x nebo 3x jako vnucování (přece jen, lidi nejsou moc ochotni ke změnám a když se neznáme, nemáme si co říci - naštěstí děti jsou výborné téma ), ale pak už se maminky ozvali sami a teď jsme s jednou výborné kamarádky (ano, mluvím o přátelství). Tak držím palečky aby Vám to také tak vyšlo!