..........................

Úplně mě mrazí, když si vzpomínám, jak jsem byla se 6-ti letým synem v nemocnici trhat mandle. Po operaci mi ho přivezli na pokoj pořád ještě ne úplně probraného, za chvilku se mu spustila krev z nosu, ta mu tekla do pusy a jak byl ještě pořád mimo, tak se začal tou krví dusit. Nevěděla jsem co dřív, jestli brzdit krev nebo volat sestřičku, naštěstí personálu tam byla fůra, protože to bylo dopoledne, tak ho fofrem zase odvezli, a já jsem stála na chodbě, třepala se jak ratlík a poslouchala přes dveře jak se zalyká tou krví. V té době jsem bezmezně doktorům věřila, takže mi bylo jasné, že to dobře dopadne, dnes by mě hrůzou kleplo.
Strašně držím Matýskovi a jeho rodičům palce, ať se vrátí do života.