nechápu

nechápu, proč autorku tak zajímalo, co si o ní myslí manželovi rodiče, zvlášť když je dělila taková dálka. A taky nechápu, proč se někdo snaží světu (cizímu) a tchánům (v tomto příběhu taky vlastně cizím) cosi dokazovat. její příběh mi říká akorát tak to, že nebyla zrovna moc chytrá a vůbec jí neobdivuju, že si po buhví kolika letech uvědomila, jak to je. Když se vdáváme a ženíme, tak si bereme toho druhého a ne jeho rodinu do 4. kolene a zakládáme vlastní rodiny, abysme v nich dělali to, co považujeme my za správné a co dělat chceme. nedokážu si ani představit důvod, proč by mi mělo tak záležet na tom, co řeknou něčí rodiče nebo proč bych si měla nechat plánovat, jak si postavím barák nebo pojmenuju dítě