Re: Ale těžký to mají

Motýl - promiň, ale asi neumíš číst? Já snad vidím na seniorech jen to zle? Několikrát jsem psala - ne, ale ne všechno je růžové a ne všichni senioři jsou k zulíbání a plní pochopení.
Píšeš o tom, jak lidé v MHD sedí a nad nimi vlají senioři? No to jsem teda ještě neviděla, protože i ten zpruzený a otrávený puboš seniorovi místo bez řečí uvolní - tedy tady u nás to tak funguje. Nicméně jsem jela busem se svou neteří, která je zdravotně postižená a já stála a ona seděla v poměrně narvaném busu na sedadle pro zdravotně postižené. Dvě nerudný babči s narvanými taškami se do ní pustili, že se nestydí sedět, protože ony mají právo. Když jsem jim řekla, že ona to právo má, neboť má zdravotní postižení, tak začali nahlas povykovat, že to jsou kecy, že ony to znají, takových je a blabla. Nikča skoro začala brečet a než by poslouchala ty urážky, tak raději vstala - babka i s taškami se uvelebila. A Nikču pustil sednou "zpruzený" puboš se slovy - hele, ser na ně, pojď si sednout. Že nemám sociální cítění? Ale mám. Ale já být na místě Nikči, tak se nezvednu, i kdyby se babka měla uřvat. Někteří senioři totiž vidí jen sebe. A pak se diví, když se jim jejich chování vrátí.
Já ctím všechny lidi, jsem ochotná bránit děti, staré lidi, postižené apod. - jenže pořád je tam to ale....
Rozhodně nevyznávám styl - kdo pro tobě kamenem, ty po něm chlebem.
A řvaním se nikdy nic nevyřešilo. Vždycky je lepší slušně požádat, na to slyší téměř každý.