Re: učitelské platy

Jíťo, pracuji jako učitelka MŠ ve školce na vesnici (momentálně na MD), která je sloučená se školou. Naše školka je jednotřídní, takže zde máme děti od 2 do 6 let. Kapacita na naši školku, tedy třídu, je 24 dětí. Přestože nám do plného stavu chybělo pouze jedno, nebo 2 děti, byli jsme jako školka ve výjimce. To znamená, že ředitel na naši školku dostal méně peněz. Méně peněz bylo i na platy, tudíž se jedné z učitelek zkrátil úvazek. Tak a teď si představ sama sebe. Ráno naklušeš na 6:00. Nachystáš si podle přípravy veškeré pomůcky, které budeš pro tento den potřebovat. Připravíš takové hračky, hry a pomůcky, aby se hodily k dnešnímu tématu. Protože však školka nemá dostatek finančních prostředků na obnovu již dávno starých pomůcek, musí být učitelka kreativní. Doma si je předem po pracovní době sama vypracuje - nakreslí šablony k výrobkům, které ten den děti vyrábí, někdy při absenci vhodných omalovánek i je a navíc často i pracovní listy. (Ve školství se totiž šetří na všem, i na pomůckácha výtvarném materiálu) Ale to také není jen tak. Protože pro každou věkovou kategorii musí udělat jiné. Tříleťáčkům a dvouleťáčkům nemůže dát stejné materiály jako těm čtyřletým a pěti a šestiletým. Obvykle jsem tedy vyráběla 3 druhy ode všeho. Pracovní listy a omalovánky si samozřejmě nakopíruju,pokud zrovna nechybí toner,(jinak jedem jako za stara přes kopírák) ale šablony na výrobky už těžko. To se dělá na karton všechno růčo. Malým dětem, které opět vyrábí něco jiného je navíc doma vystříhám. Všem. S touto činností se začne už dopoledne, hned po příchodu, a přivítání se s dětmi v ranním kroužku, protože výtvarka a pracovka vždycky vyžadují spoustu času. Pracuje se skupinově, to znamená, že učitelka současně pracuje s jenotlivými skupinkami dětí, z nichž každá má jinou činnost. V jednom koutku se dělá výtvarka, v druhém se procvičuje jemná motorika při práci třeba s mozaikami, v dalším děti skládají a třídí obrázky například podle ročních období,přiřazují, co k sobě patří, k jednomu stolečku si chodí děti vypracovat pracovní listy, atd. atd. (skupinky se postupně přesouvají od činnosti k činnosti a mění, podle toho, které dítě kdy svůj "úkol" splní. Všem těmto skupinkám se ta jedna učitelka musí věnovat,zapojit se do hovoru, do činnosti, musí dohlížet na děti, které si v jiném koutku hrají se stavebnicí, musí věnovat pozornost dětským dotazům a musí na ně odpovídat. Přitom musí mít přehled, jestli se všechny děti prostřídaly u všech hlavních činností. Za celý týden všechny děti musely mít splněny všechny tyto činnosti. Na konci týdne učitelka napíše hodnocení týdne. Také musí pozorovat u dětí jejich osobní pokroky v jednotlivých oblastech a pravidelně tyto pokroky zaznamenává. Sleduje tak vývoj každého z dětí. Navíc musí všechny činnosti spolu souviset, musí být propojené a mít jednotné téma. Žádné dítě nesmí mít pocit, že je přehlíženo. Ke všemu musíš porovnávat sváry divokých kluků, kteří velice rychle umí využít příležitosti,když se učitelka od nich vzdálila k jiné skupině. Pak následuje hygiena...v naší školce jsou toalety a umývárna odděleny chodbou. Opět si učitelka musí vše zorganizovat tak, aby byla dodržena bezpečnost a časový plán. Svačinka, cvičení,pohybová hra, písnička,básnička na tento týden, společné shrnutí celého dopoledne. Vše je formou hry. Učitelka by neměla za celý den použít slovo "učit se". Tudíž musí být také herečkou, musí činnost udělat natolik zajímavou a lákavou pro děti, aby je k ní nemusela nutit. Opět musí být kreativní, protože na každé dítě platí jiná motivace. Vše si musí dopředu pečlivě naplánovat a detailně promyslet. Ve školce jsme také měli děti, které potřebovaly individuální plán. Byly integrované, nějakým způsobem oproti ostatním dětem znevýhodněné. Například i mentálně retardované. Pro takové děti si učitelka vypracovává zvláštní přípravu, a také pro ně vymýšlí trošku jiné činnosti, než pro ostatní děti. Následuje úklid třídy a opět hygiena a oblékání se na pobyt venku. Já jsem byla do 11 hodin vždy sama. Neměla jsem čas zajít si za celé dopoledne ani na wc, pouze v případě, že se na nás přišla podívat uklízečka a na minutku jsem si troufla opustit třídu, abych se nepo..... V šatně velké 4x4m jsem opět sama musela zvládnout oblékání 23 dětí. Ti velcí si za mnou sice chodili jen zavazovat čepice a tkaničky, ale ti menší potřebovali, abych je oblékla celé. Obzvlášť v zimě to stálo za to. Dětí, které potřebovaly kompletně obléknout, tam bylo kolem 7-10. Na oblékání jsme měli nanejvýš 15-20minut. Na školní zahradě to také nebylo jednoduché. Oči a uši musíš mít totiž neustále dokořán. Naštěstí mi pak k závěru pobytu venku již přišla kolegyně, takže vyslékání jsme pak zvládaly ve dvou. Oběd probíhal běžně tak, že jedna jedla polévku a druhá pomáhala se stolováním prťatům, druhá hold jedla polévku vychladlou a u druhého chodu to bylo obráceně. Žádná půlhodinová pauza na oběd, a oběd v klidu jsme si užily až o víkendu doma. Kolikrát jsem ani druhé neměla čas dojíst. Celou směnu zkrátka musíš být v pohotovosti, zvládat nečekané situace, jako je dětská nevolnost, zvracení ve třídě, náhlá nemoc, u malých dětí občasné pokálení se nebo pomočení. Musíš takové dítě umýt a převléknout, přestože jsi na směně a v podstatě v celé školce úplně sama,(jen s hordou ukřičených a ufňukaných dětí, které jakoby zrovna tyto situace s oblibou využívaly k tomu nejbláznivějšímu dovádění) protože uklízečka momentálně uklízí v budově školy a ty prostě nemáš čas ji shánět. Zkrátka musíš jednat a zvládnou to sama, aniž bys ohrozila zdraví dětí i své vlastní.
Někdy byla taková ranní směna dost náročná a po celém týdnu jsme byla opravdu ráda, že je víkend a já můžu vypnout.