Re: pane profesore,

Je to dobrý článek. V podstatě koresponduje s mým světonázorem "všeho s mírou".

Já jsem ráda zapojená, mám syna,chodím do práce, dodělávám doktorát,ale když cítím, že tuhnu- jdou práce i škola stranou.Dokonce nemám výčitky svědomí,když nemám chuť ani na syna,odvezu ho babičce a úsměv na tváři obou mě utvrzuje v tom, že to je za odměnu. (samozřejmě babička ani v nejmenším nesleduje náš způsob výchovy, šíleně rozmazluje,ale od toho jsou babičky,ne?)

Trendy sleduju, klidně si i něco pěkného koupím,ale musí to mít nějakou uměřenou cenu. zadlužit se kvůli něčemu nehodlám, nesnesla bych ten stres pak.

Co se týče velkých závazků,jako je hypotéka- zatím nemáme,nebydlíme s manželem ve svém,každý se tomu diví. vyděláváme zatím celkem dobře,manžel je stavař, navrhl si svůj vlastní projekt,ale všechny starší domky, nebo pozemky se nám zdají příšerně předražené. Nestojí nám ten maloměšťácký sen za to zadlužit se tak extrémně. Asi to časem na hypotéku dopadne,ale prostě koupíme něco menšího a do té doby i celkem spoříme,aby jsme co nejvíc složilii v hotovosti.

Kamarádi kolem mě,co vydělávají méně se nahrnuli do koupí pozemků v satelitech a teď docela dřou....