Re: já si myslím,

zůstává mi rozum stát nad drzostí někoho, kdo si dovolí požádat o ručení (tj. obrovský závazek)v podstatě cizího člověka, kterým je kolega z práce.

A nad s prominutím hloupostí kolegy z práce, který na to přistoupí.

Ručili jsme jen jednou - opravdu velmi dobré kamarádce na něco, co bylo opravdu nutné, a bylo to bez problémů.

Okruh lidí, kterým bych byla ochotná ručit, a věcí, na které bych byla ochotná ručit i těmto lidem, je HODNĚ omezený. Musela bych se s nimi znát dlouho, vědět, že jsou naprosto féroví, a že to, na co ručím, opravdu potřebují a nemají možnost to získat jinak.

Okruh lidí, kterým bych byla schopná půjčit peníze, kdyby se ocitli v situaci, že by neměli na nájem nebo na jídlo, je mnohem větší, ale v takovém případě bych to brala tak, že by těch peněz nebylo tolik, aby to ohrozilo mě a mou rodinu, kdyby mi to nevrátili (v podstatě bych ty peníze v duchu odepsala).

Opravdu mi ale hlava nebere, jak může někdo půjčit nebo ručit člověku, kterého vlastně ani moc nezná, a hlavně způsobem, který jeho samotného uvrhne do vážných finančních problémů, pokud to nevyjde.