zamlklý potrat-proč?

Dobrý den, v úterý 23.8.2011 jsem šla na běžnou těhotenskou prohlídku a lékař mi diagnostikoval zamlklý potrat. Než jsem si uvědomila, co se vlatně děje, stihla jsem vše logicky vysvětlit přítelovi, rodině, všem a teprve večer jsem začala brečet a smutnit. Druhý den mne čekala předoperační vyšetření a ve čtvrtek jsem ráno šla na revizi, byla jsem prvně v nemocnici a strašně jsem se bála. Doktoři mne ujišťovali, že odpoledne půjdu domů, nejpozději v pátek ráno.....z nemocnice mne pustili v sobotu, na kontrolním ultrazvuku našli nějaké "zbytky" a tak jsem dostávala nějaké injekce na stažení dělohy, že prý se to vypudí a když ne, budu muset jít znovu na revizi, v sobotu doktorka prohlásila, že ultarzvuky po operaci nic neukáží, že se to nedá poznat a píchla mi injekci MEM a šla jsem domů...na kontrolu do nemocnice jsem se měla dostavit v pátek ráno. Na ultrazvuku si doktorka zavolala služebně staršího doktora na konzultaci, pověděli mi, že tam pořád něco je a že budu denně ambulantně chodit na injekce MEM a dostala jsem na doma kapky, že to ještě zkusíme vypudit. V pondělí jsem byla zase v nemocnici na kontrolním ultrazvuku, tentokrát mne vyšetřoval mladý doktor a řekl mi, že v děloze mám dutinku, a že mám stále brát kapky, že by se to mělo vyčistit samo. Teď jsem konečně po dvou týdnech doma, po dobu ambulantní léčby jsem byla u rodičů, poctivě si kapu kapičky a na kontrolu jdu v úterý 13.9, ke svému gynekologovi. Tak jsem zvědavá, jestli to už bude dobrý, nebo se dozvím jen další názor....Sama bolest, že jsme přišli o miminko je veliká, ale tohle tahání po doktorech je psychicky hodně náročný, místo abychom už měli klid, tak se k tomu pořád musíme vracet. Mrzí mne přístup lékařů, kdy se někteří z nich ani nenamáhali si přečíst anamnézu a v průběhu ultrazvuku se vyptávali proč tam vlastně jsem. Vrcholem bylo, když mi jeden z doktorů řekl, že si mne pamatuje z porodnice...ale já ani zdaleka nebyla nikde rodit:-( Člověku to na náladě nepřidá.
Pokud to někoho z Vás potká (né že bych to někomu přála), tak z netu jsem zjistila, že se to stává, je zde spousta příběhů se šťastným koncem. Potrat nebolí, nemusíte se bát. Bolí to jen psychicky. A věřte, že až to bude za Váma, můžete to zkusit znovu - tak jako já.