Neřešit :-)

Se zakladatelkou souhlasím, zažila jsem podobné situace a vlastně stále zažívám i přes to, že mám třicítku na krku např. když jsem šla syna zapsat do družiny na nové škole a vystála jsem si frontu, paní družinářka se na mě mile podívala a pravila: Copak potřebuješ? U dětské lékařky - co potřebuješ holčičko, a mohla bych pokračovat dlouho. Uznávám, že věkově možná vypadám mladší, ale že by tak moc??? Zvykla jsem si, přijala to, neřeším co si lidi myslí, už nereaguji na překvapené pohledy v mhd, když mě syn osloví mami, protože vím, že dobrá máma jsem bez ohledu na věk, minimálně nijak špatná.