Re: Článek mě neoslovil.

Ale já přece nehájím terii, že mám nechat děti poflakovat po městě a nudit se. Přijdou mi chybou oba extrémy, jak nechat úplně volné opratě, tak servírovat jen předem připravenou zábavu. Ale vidím u svého staršího syna, jak sám od sebe opouští dětské hry (lego, autíčka) a pozvolna přechází na kreativnější systémy zabavení se (čtení, vyrábění robotů z prázdných kabic, psaní školního časopisu, hraní společenských her). To všechno - až na ten časopis - jsem samozřejmě nejdřív dělala s ním; když za mnou přijde, že chce dělat to a to, tak pokud můžu, dělám to s ním také. Ale iniciativa musí vzejít od něj.
A co se týče té "buzerace prací", jak jsi to psala v jedné z předchozích reakcí: inspirovala jsem se v Dětech z Bullerbynu když se Lisa nudí, protože prší, maminka jí vymyslí práci: upéct bábovku, natřít nábytek. A ji to začne bavit. Kluci i doma kolikrát přijdou, že nemají co dělat, tak jestli by nemohli uvařit večeři. A už vaří docela dobře Ale jindy, když se poflakují a já na ně zavolám, že jestli nemají co dělat, můžou jít oloupat brambory, mi horlivě odpovídají, že ne, že mají urgentní práci s legem - a už staví až se z nich kouří.