k úzkostné přiřaďte hodnou

Svůj první rok v praxi jsem prožila ve třídě s o generaci starší fůrií a kromě toho, že jsem já chodila domů s pláčem, maminky se se mnou snažily vést pravidelné rozhovory, co se ten který den ve třídě stalo a jak se paní učitelky zbavit... a já musela držet při ní, neříct pravdu, protože bych dopracovala ještě ve zkušební době. (Nakonec jsem se postavila za děti, promluvila si s rodiči otevřeně, jak chování učitelky vnímám já i s příklady jejího jednání, a místa se vzdala.) A možná že naše výměny názorů a předstírané umělé vycházení děti ovlivnilo víc, než kdyby ten rok přetrpěly se dvěma úzkostnými učitelkami, které by si rozumněly a šly společně za svými nereálnými cíly... ta atmosféra ve třídě byla fakt šílená a čím víc jedna dítě, na které si zasedla, nesnášela, tím víc ho ta druhá bránila a postoj nás obou byl patologický... takže tato rada, paní psycholožko, je opravdu nad zlato!