Ve školce

Ve školce víme o tom, že něco v rodině nefunguje, daleko dřív než to rodiče řeknou, pokud vůbec. Rozvedení manželé se domluví vyjímečně, většinou na sebe kydají hnůj, samozřejmě v přítomnosti dítěte, které pak slyší, že táta je ...., se kterým není možná domluva a podobně. Děti začnou pokašlávat, mívají tiky v obličeji, mluví mnohem hlasitěji než je nutné, koušou si nehty, cucají si vlasy a podobně. Rodiče od nich chtějí, aby byly hodné, když to teď oni mají tak těžké, co prožívá jejich dítě někdy nejsou schopní vůbec vnímat. Když si povídáme, koho máme rádi, bojí se říct, že mají rádi vlastního tátu nebo mámu, podle toho, kdo je momentálně manipuluje. Pondělky jsou hodně náročné, po návratu od tatínka dostane dítě vynadáno, že jedlo to či ono, hrálo si u něj ze psem, když má alergii, říkalo jeho nové partnerce tak či onak, koukalo na špatné pořady a tak dál. A takto naladěné vyrazí do školky mezi děti...na cestu s doporučením milujícího rodiče, aby bylo hodné. V pěti letech má mít víc rozumu, než dva dospělí. Škoda, že nemůžeme rodičům jejich chování nahrát na video a pustit, třeba by jim došlo, jak moc svému dítěti ubližují.Jsou i silní jedinci, kteří nedovolí, aby rozvodem děti trpěly víc, než je nutné, je jich však opravdu minimum.