3.1.2013 10:11:34 Filip Tesař
Víra v homeopatii
Vědecká medicína není určitě bez chyb, ale „vědecký“ znamená: dokázat, že nějaký jev existuje nebo určitým způsobem funguje, takovým postupem, který v maximální míře vylučuje subjektivnost, přičemž popis umožňuje jiným tento postup zopakovat a dospět ke stejným výsledkům. Tento princip se dodržuje více nebo méně, ale to nemá vliv na jeho platnost. Není nic proti vědě zjistit, že něco funguje, ale není známo proč. Problém s homeopatií je, že není doloženo, že funguje. Účinnost homeopatik se „ověřuje“ tak, že se zapisují subjektivní pocity těch, na kterých se přípravek zkouší.
Že Hahnemann celý život studoval? To všichni alchymisté taky. Moderní technologie? Ty se dají použít i při sestavování horoskopů. U těch je to stejné jako u homeopatie – nezbývá než se přesvědčit, ale přitom platí, že kdo chce uvěřit, věří, kdo nechce, neuvěří. Je to o víře a chtění věřit, nedá se o tom přesvědčit nezaujatou úvahou.
Princip homeopatie vychází převážně z dobové lidové medicíny, která empirickou zkušenost (účinky bodnutí včelou zpravidla pomůže utišit med), kombinovaného s magií podobného. Magie sloužila jako podklad pro vysvětlení fungování světa. Lidé jednoduše o fungování přírody mnoho nevěděli, ale hledali v ní nějaký logický systém. Tak třeba na choroby jater se používal jaterník (odtud jeho jméno), protože jeho listu připomíná svým tvarem játra. Nebo „ústřel“ léčila lidová medicína přikládáním střely, konkrétně pazourkového hrotu vykopaného ze země, pokládaného za hrot vystřelený vládcem nebes na jeho protivníka, vládce podsvětí. Podobné praktiky byly v době vzniku homeopatie mezi prostými lidmi ještě stále živé. Dokud byly blesky ještě pokládány za střelu, kopí, kladivo nebo sekeru vládce nebes, vkládaly se paleolitické hroty nebo neolitické sekeromlaty za krokve, aby byl dům chráněn před bleskem (odtud i rčení, že blesk neudeří dvakrát do stejného místa). Asi by se našly příklady toho, kdy blesk uhodil do sousední chalupy, která vyhořela, zatímco do chalupy „chráněné“ pazourkovým hrotem ne. Ale koho by dnes napadlo nabízet takový hrot místo bleskosvodu? Dnešní homeopaté jsou většinou opatrní a výslovně uvádějí, že nedoporučují při potížích vynechávat návštěvy „klasického“ lékaře. Volají ale po syntéze obojího, s tím, že někdy pomůže klasická medicína, jindy homeopatie. Napadlo by ale někoho, že někdy pomůže bleskosvod, jindy pazourek? To samozřejmě působí jako nesmysl. A jako nesmysl by to působilo i tehdy, kdyby vyhořel po zásahu blesku dům s bleskosvodem, zatímco v sousedství by blesk udeřil těsně vedle domu s pazourkem. Homeopatie je ale to samé. Homeopatický „lék“ se připravuje stylem, že se např. rozhodne (skutečná studie, studentská práce z homeopatické školy), z jaké části těla srnky se preparát připraví – zda třeba z chlupů, tělesných štáv, nebo dokonce jen z vody, která zůstala v srnčí stopě apod.; zvítězily chlupy. Ty se vhodily do vody, která se mnohokrát a mnohokrát zředila. V magii by se spálil srnčí chlup a kouř foukl na pacienta.
Ještě něco. Klasická homeopatie je však kromě principu podobnosti, kterému někdo věří, někomu připadá směšný – tak už to v životě chodí – založena i na některých dalších principech, třeba na víře v tzv. rovnováhu organismu. A třeba očkování vyvádí podle mnoha homeopatů organismus z rovnováhy. Nejsem rozhodně zastáncem vojenského stylu očkování, jaký praktikuje česká medicína, musí se brát v úvahu individuální dispozice atd., ale odmítat očkování jako zásadně nesprávné bych se neodvážil. Pokud se na věci díváme z tohoto pohledu, homeopatii a vědeckou medicínu opravdu nelze dost dobře sladit. Takže buď homeopatie jako skutečná alternativa, konkurenční k vědecké medicíně, anebo – jako tzv. allopatická homeopatie, praktikovaná mnoha „klasickými“ lékaři, jako doplňková léčba, většinou tehdy, když vědecká medicína nepomáhá. Ne tedy skutečná alternativa. To však už ale není ta opravdová homeopatie, například proto, že pravidelně ordinuje na určitou diagnózu určité homeopatikum, prostě používá je stejně jako běžné léky.
A nakonec: Eskymáci, když přišli do kontaktu s Evropany, nebyli žádné padavky, dokázali přežít neuvěřitelná zranění, podchlazení, hladovět i celý měsíc, myslím, že rovnováhu organismu měli asi vcelku dobrou, ve srovnání s běžným Středoevropanem našich dní výtečnou. Přesto je ve velkém kosila obyčejná rýma (aby to bylo správně pochopeno – umírali na ni, a to rychle). Rád bych viděl, jak je nějaký homeopat léčí cibulí! To, co je v článku přiblíženo jako homeopatická léčba („životní síla a její narušení“), je bohužel úrovní znalostí o fungování lidského těla a nemocí tak na úrovni lidového přesvědčení, že zánět ucha způsobilo „nafoukání“ (zánět ve skutečnosti způsobují a) viry, b) bakterie, c) kvasinky – jak pravila jedna doktorka, „kdyby severák dul, to nenafouká“). Takže při zánětu ucha máme na vybranou tři možnosti: buď jít za klasickým doktorem, nebo se léčit v souladu s principem „životní síly“ a riskovat hluchotu, nebo jít za klasickým doktorem a pro dobrý pocit vyhodit pár korun za lahvičku vody nebo cukrovou tabletku, ve které je přinejlepším přímíchána jedna molekula čehosi.
Odpovědět