Re: Ani náhodou

Černá Hora, nějakých tisíc km vzdušnou čarou.
Nevypadá to tam tak už zdaleka všude, ale ještě celkem nedávno skoro všude.
Ještě asi před patnácti lety tam kamarád viděl, jak se stará žena poklonila na znamení úcty po pás 14-letému klukovi, který vstoupil do místnosti.
Dodnes tam třeba taky mnoho starších žen pouští automaticky sednout mladší muže. Nemluvě o tom, že žena tahá zavazadla, muž má prázdné ruce, nebo že muž doma na nic nesáhne (neuvaří si ani kafe - ženská práce, lépe řečeno povinnost). Případně - to už jen mezi starou generací - by nešel se svou ženou společně, bok po boku na veřejnosti (to by vnímal jako hanbu, žena má jít o pár kroků za ním).
Dosud tam mnoho žen nosí až do smrti černé oblečení za znamení smutku, zemře-li jejich otec, manžel, bratr nebo strýc. Pro muže to neplatí. V centru hlavního města je prosperující obchod s černým ženským oblečením.
Když se narodí syn, v mnoha oblastech se to halasně oslavuje za volání: "Narodil se syn!" Když se narodí dcera, neoslavuje se, jen se sousedům řekne, že se narodilo "dítě".
Děti bez rozdílu pohlaví se často oslovují "synku".
Manželovi se běžně říká "člověk". V tom kontextu nabývá slovo "žena" specifický význam: "Kde máš svého člověka?" oproti "Kde máš svou ženu?"
Žádná neznámá země, nijak zvlášť vzdálená ani geograficky, ani kulturně...