Re: Není to zase tak jednoduché.

Zdá se mi, že s těmi traumaty z dětství se to v poslední době poněkud přehání. Děti si potřebují zažít určité nepohodlí, jak duševní tak fyzické. Obojí je normální součástí života. Samozřejmě tím nechci říct, že by se mělo nepohodlí záměrně navozovat. Pokud jde o spaní, já jsem chodila do školky od tří do sedmi let a usnula jsem tam myslím jen jednou (pamatuju si tom, protože mě po probuzení udivilo, kde to jsem. Občas jsem se trochu nudila, občas mě trochu okřikovali, že ruším, ale většinou jsem si stavěla domeček z peřiny, strkala ruce nebo třeba sponku do povlaku od polštáře a podobné kratochvíle, za což mě nikdo neokřikoval, protože jsem byla potichu. Taky jsem si hrála s představami. jednu si pamatuju dodnes: Paní ředitelka sedí na střeše školky v ruce má volant a tu školku řídí.