Re: ADHD - mám také doma jeden kousek

Mám 3 syny, ADHD mají všichni tři, prostřední má navíc dětský autismus. Všude už jsme "zaškatulkovaní" jako neschopní rodiče, kteří nezvládají své tři nevychované spratky a když omlouvám, byť jen prostředního syna- autistu- za jeho chování, tak se většinou dočkám odpovědi, že ho nemám omlouvat, ale raději vychovávat, že nějakou "nálepkou" jen omlouváme vlastní neschopnost... Taky jsem si vždycky myslela, že náš nejstarší z toho někdy "vyroste", ale opak je pravdou, puberta navíc všechno zhoršuje, je mu 13 a veškeré projevy jeho hyperaktivity a adhd jsou mnohem horší a hlavně mnohem více nepřijatelné pro ostatní :-( U prostředního syna (6let)kombinace dětského autismu a adhd je taky dost "výživná" pro nás i široké okolí... No a náš nejmladší naopak celý první rok života prospal, byl to nejhodnější děťátko na světě a sotva jsme ho pomocí Vojtovy metody rozhýbali, začal být tak extrémně hyperaktivní, že se mi o tom ani nezdálo a to jsme si s manželem mysleli, že nic nemůže být horší, než kombinace našich dvou starších synů a jejich diagnoz. Náš nejmladší (3 roky) už je vzal s přehledem "do kapsy" a kam se hrabe hyperaktivita starších bratrů, to, co zažíváme s ním, jsme opravdu nečekali a dosud nezažili, dokonce by nás ani ve snu nenapadlo, co takové malé hyperaktivní dítě dokáže... A co nás nejvíce "ničí" na našich dětech s adhd? Že nemají tlačítko "volume", abychom mohli alespoň občas zeslabit nebo rovnou vypnout zvuk