Re: kam vedly černé puntíky

trochu jste si odpověděla sama, že to nebyla snad chyba jen paní učitelky, ale i rodičů, i když je to tragický příběh. Dobré poučení pro nás rodiče, že bychom se měli pídit po příčinách... Děkuji za to!
Já se obávám, že dnes se k tomuto systému někteří "pedagogové" vrací, protože jak už tu padlo, chybí jim kreativita. Zkrátka, kde nic není, ani smrt nebere... Dnes se mladí učitelé dělí na ty, kteří berou svou práci jako poslání a baví je, a na ty, kteří nevěděli co, tak skončili na peďáku s tím, že budou mít VŠ a najdou si jinou práci. Jenže - tu jinou práci si našli ti schopnější. Těm zbývajícím, zbylo jít učit. Bohužel pro nás a naše děti je to loterie, koho nám ředitel na prvním stupni přidělí. U nás na škole jsou skvělé učitelky, přímo báječné, bohužel jsou tam i ty nicky... Zrovna máme nicku, bojuji s tím každý den a doufám, že ta další bude ta báječná... Pro všechny, zařekla jsem se, že si nebudu chodit stěžovat na učitele, protože jejich práce je opravdu těžká a někdo to dělat musí. Nicméně jsem při své povaze musela školu vyeliminovat, a to do té míry, že chodím pouze vyzvedávat syna z družiny a snažím se nenarazit na pančelku. Nemusela bych se udržet. Jediná klika je, že je na ty děti aspoň hodná holt nemá pedagogické nadání, to se stane. Celý život jsem pracovala jako dobrovolník v dětských organizacích, jezdila jsem na víkendovky, učila kurzy... a protože je ta práce opravdu náročná, aby ji člověk mohl dělat tak jak chce, muselo by se sejít moc příznivých okolností a na to nelze spoléhat. Tak jsem šla na práva Přála bych všem dětem skvělé učitele a všem učitelům, kteří tu práci dělají dobře respekt společnosti a uznání. Těm, kteří to dělají hůř bych přála, aby našli práci, která je bude naplňovat. Přeji krásný den Vám všem!