Re: Co z těch tvrzení je skutečně prokazatelné?

Kudlo, to taky nikde netvrdím, že je z toho trauma na celý život.
Jen ta pruda je TAK ZBYTEČNÁ a přitom TAK BĚŽNÁ. A ještě se z lidí, co na to poukazujou, dělají fanatici, aby se v očích společnosti tahle pitomost (rutinní separace) nějak obhájila. Naše matky nás milovaly, i když naše starty do společnýho života byly fakt na prd. Rodiče milujou i adoptivní děti.
Nikdo mi nevymluví, že jsme jako mimina museli dost trpět, když jsme po porodu trávili hodiny, dny, někdo týdny sami s přesně danýma pauzama na kojení. To utrpení bylo naprosto zbytečný a pro tvora, co pravděpodobně nemá pojem o čase, dostupnost nejmodernějšího vybavení je mu u p.dele, stejně jako skvělá možnost umělý výživy, i nesmírně krutý. Jestli to na nás zanechalo následky, těžko říct, když je máme všichni Ono těžko říct, jak dlouhá separace musí být, aby se to do mozku vrylo. Netvrdím, že blbej porod se separací= všechno je až nadosmrti v kopru. (To bysme si to museli jít všichni hodit) Ale s tím, že "nám to taky udělali a nějak jsme to (většiou) zvládli", není na místě. Už jsem to tu psala- lidi přežijou leccos, ale není důvod ty blbý situace bagatelizovat s tím, že se vlastně nic nestalo, hlavně, že jsme to přežili.