U nás něco mezi

tak u nás je to asi tak. Já mám už jen mamku a tu vnučky absolutně nezajímají. Tu menší (v létě jí budou dva) dokonce nikdy neviděla. Sama měla 4 děti, doma jí zbývá ještě náctiletá a absolutně nemá babičkovské nálady. Tchánovci: děda přijede jednou za čtvrt roku a pořád nás vychovává a napomíná co všechno děláme blbě, říkám mu vrchní pediatr a dětský psycholog v jednoma a nejednou se zhádáme kvůli děteme, ale že by byl čupr děda to není, je mu 67 a tváří se na umření, nejradší si pustí TV na sport nebo politiku a jen dozoruje zda se dítě nezabije. Když už pohlídá (jen ze zcela nutných důvodů jako zdravotní nebo neodkladná práce) jde si pak okamžitě lehnout jak je vyřízenej. Babička jezdí častěji, cca jednou do měsíce, pohlídá ochotně ale jen jednu, dvě najednou odmítá, že by to nezvládla (je jí 61) a neustále slyšíme jak na holky mluví "nelez tam, spadneš, nelítej, nedělej atd. v zájmu opatrnosti je až nesnesitelná. Ale jsme rádi aspoň za ně, že když je nutno tak pohlídají, ale, že by přišli a řekli "my si berem holky jděte si do kina"... tak to je sci-fi. Ale holčičky milujou to jo a dokazujou jim to množstvím sladkostí