tady je možná zakopán pes

Nechci předstírat, že vím všechno nejlíp, neb sama mám v této oblasti problém. Moje podobně staré dítko dokáže dělat neskutečné scény, když není po jeho (klidně brečí několik hodin v kuse), takže je pro mě občas prostě jednodušší a příjemnější mu ustoupit. Pak občas naopak získám pocit, že ustupuju moc a to teda že ne, a trvám na nějaké naprosté kravině. Nicméně autorka dotazu by si měla možná položit důležitou otázku: ustupuje pouze ve vztahu ke svému dítěti, nebo i k ostatním lidem, zejména pak rodičům a partnerovi? Děsí ji představa, že by měla jít do konfliktu a přestat být se všemi zadobře? Pokud se problém týká všech a nejen dítěte, měla by s tím něco dělat nejen kvůli dítěti, ale i kvůli sobě, a určitě to nebude jednoduchá cesta.Ale zároveň by neměla zapomínat, že jedním z nejhorších rádců ve výchově je neustálý pocit viny, že něco dělám špatně.