Re: Bydlení je drahá legrace

Kláro, ne každý se pustil do vlastní stavby. Onen důchodce žil celý život v nájemním bytě, státní zaměstnanec, několikrát za život se stěhoval za prací, kdyby si postavil, tak se za prací neodstěhuje. Děti bydlí taktéž v nájemním. Ano, i v nájemních bytech dřív bydlelo více generací, m.j. také proto, že byty byly na příděl a nedostupné.
Ten pán z azyláku, o kterém taky píšu, je svobodný bezdětný mládenec, má jen bráchu (ten je v ústavu, taktéž bezdětný svobodný mládenec, 75 let). Kam by šel, když přišli o byt? Tak je jeden v ústavu, druhý v azyláku, mají k sobě přes 100 km a tak se vídají jen asi 2x do roka, když ten z azyláku našetří na cestu. Proč píšeu, že našetří? Protože ústav je v takové díře, že tam není žádné spojení. Z domova vyjede ráno, jede 2 hodiny lokálkou, pak dojede do malé obce, kde další 2 hodiny čeká na autobus. Autobusem přejede zbývajících 15 km, vidí bráchu 20 minut a frčí na autobus a pak čučí hodinu na vlak, domů se vrátí večer. Takže šetří na benzín a pak ho tam někdo ze známých vezme za úhradu PHM autem. To se můžou vidět i několik hodin, ne jen těch 20 minut, spojených s celodenním výletem. Rád by, aby byl brácha v domově důchodců někde poblíž, ale není místo, možná až se někdy něco uvolní (ale dřív jeden z nich zemře, přece jen jsou 73+).