Re: společné jídlo

Teď se mi vybavila vzpomínka na moje dětství. Jsem ze tří dětí nejmladší, tenkrát mohlo být mně tak 5 let a bráchům o 4 a o 8 víc.Při polévce ten nejstarší samozřejmě zase blbnul a školil nás, neznalé... Srkání, vybírání písmenek - to ještě šlo, ale když došlo na "nejsilnější říhnutí" tak mamce ruply nervy a jak nás nikdy netrestala, tak dostal záhlavec až mu hlava vletěla bradou do talíře. Ani ne, že by to byla taková rána, jako spíš, že to nečekal. Polívka všude, řehot a jak jinak, bylo po jídle...
Moje rodina jí společně jen o víkendech a je to jak kdy. Někdy skvělá událost, jindy na vybřinkání