Hraběcí rady...

V poslední době je podobných "mouder" všude plno. Dítě je posvátnou bytostí, kolem které se musí našlapovat po špičkách, aby snad nedejbože nedošlo k nějaké fatální deformaci jeho neopakovatelné osobnosti. A já se ptám co se stane až se rozloučí s rodičovskou péčí? Kdo na ně bude brát ohledy? Kolegové v práci? Šéf? Finanční úřad? Nikdo! Snad s výjimkou jeho partnera/partnerky - a to ještě jen za předpokladu, že bude mít štěstí na někoho, kdo byl vychován "postaru," tj. s respektem ke svému okolí, nikoli jen k vlastímu egu, které je přece posvátné. A mám ještě jednu otázku na autorku - celkem nepokrytě nám sdělujete, že my, co jsme byli vychováni "postaru," jsme vlastně byli vychováni špatně, že díky tomu naše osobnosti jsou nějak deformované, a tudíž jsme vlastně svým způsobem méněcenní. A kdo jste Vy, kolik dětí a jak jste vychovala, že si dovolujete takovou nehoráznost veřejně prohlašovat?!