Re: To jsou mi noviny

Přesně tak ;-) Moje prababička se sice narodila jestě v 19. století, bybička v roce 1913, ale o pestrosti jídelníčku se nedá mluvit. Bohužel první světová válka znamenala poměrně hladová léta, takže poté byl cukr, bílá mouka (tmavá nebo celozrná mouka byla podřadá), máslo a sádlo byly nejvíce ceněny. Omáčky a polévky zahuštěné moukou, koblihy a koláče.., syrovou zeleninu snad nikdo nejedl a ovoce se zavařovalo na kompoty a marmelády. Vepřové, kachny a husy. Když se podívám zpět, tak většina mých předků trpěla nadváhou a jednostraným fyzickým zatížením. (Nejdůležitější bylo hlavně nebýt hubený ;-) )
Pramenitá voda: myslím, že v dnešní době je opravdu nemožné to splnit. I když budu mít nějaký takový pramen dostupný, nikdy se z něj nemohu bez nebezpečí napít. Minimálně ho musím převařit (o živosti tedy nemůže být ani řeč) a o zamoření půdy těžkými kovy a radioaktivními látkami ani nemluvě.
Ořechy: v obchodech jsou dostupné pouze dovážené ořechy. A když vzpomínáme na předky: moje ani mužova babička plesnivé ořechy nevyhazovala - jen odfoukla pavučinku ;-) Stejně tak se zavařovala nahnilé ovoce a z plesnivé marmelády se sundala viditelná část plísně ...
Za co lze článek pochválit je to, že nastińuje, že by člověk měl jít vše (tj. nevylučovat nějakou důležitou složku z jídelníčku), ale v malých porcích. :-)