Re: nástřih

U mých prvních dvou dětí mi provedli nástřih a nikdo se mě neptal. Nástřih
mě nebolel, ale to šití, hrůza.
U porodu třetího dítěte se lékař při prohlídce zděsil se slovy: "Proboha, kdo Vám to dělal". Pak mi vysvětlil, že vzhledem k mým předchozím porodům mi nástřih nebude dělat. Při porodu bohužel nastaly komplikace, takže mi sdělil, že nástřih bude, jestli souhlasím. Souhlasila jsem, i když jsem myslím neměla na výběr. Ale aspoň se zeptal, cože předtím nikdy lékaři neudělali. Nástřih nebolel. Po porodu lékař prohlásil, že mi tu odpornou a bolavou jizvu z předchozího porodu opraví, když už jsem prý musela tolik trpět. Byla jsem ráda, protože i když od předchozího porodu uběhly 4 roky, tam jsem měla bolesti a někdy problémy. Šití bolelo, i když mi dal anestezii. Moc jsem mu nevěřila, takže mi dal druhou a chtěl, aby se manžel přesvědčil. Sice čekal dost dlouho, ale přesto to bolelo. Vysvětlil mi, že prý mám zřejmě příliš citlivé nervové zakončení /asi na tom něco bude, protože i na jiné zákroky mi dávají abnormální dávky anestetika - to tvrdí lékaři/. Hned druhý den po porodu jsem mohla normálně sedět, cože byla příjemná změna oproti předchozímu porodu, kdy sednou jsem si nemohla ani po šestinedělí. Takže myslím že nástřih pokud je nutný, tak ano, ale musí se to umět, jako všechno.