Jak jsme rodili ve Vrchlabí my...

Ahoj všem !
Jelikož se nějak nudím, začetla sjem se do této diskuse!A byť tu byl poslední příspěvek vložen v roce 2004, tak mi to nedá, abych nepřidala svůj názor!

Článek MUDr.Kavana je nádherný a přesně popisuje to, co vrchlabská porodnice je a co umí!
Já jsem již o našem porodu psala článek na stránky Sylvie, tak ať to nemusím smolit znovu, hrábnu do svých dokumentů v PC a překopíruji to sem....snad se Sylvie zlobit nebude :-)


Jak jsme rodili ve Vrchlabí....
Očekávaný příchod třetího potomka se blížil mílovými kroky... Měl přijít na svět 25.12.02, ale já byla přesvědčená, že na Štědrý den už budeme s prckem doma :-)
Ale ouha, jemu se nějak z toho teplíčka nechtělo, tak už se přehoupnul Nový rok a já byla pořád ještě těhule! Bylo to už nekonečný a úděsný, jelikož jsem přibrala 25 kilo, tak jsem byla éterická, jak kombajn! Na procházku jsem mohla jedině až přijel přítel, protože jsem se bála, že když upadnu, tak mě nikdo jiný nezvedne!
Ve čtvrtek, 2. ledna jsem měla jet opět na kontrolu do poradny do Vrchlabské porodnice. No, jela bych, i kdybych na kontrolu nemusela, neboť mi ráno, v 7h. odtekla plodová voda! Byla jsem z toho malinko mimo, to se mi stalo prvně!
Brácha mě dovezl do nemocnice, já už sbalený kufírek a rychlé smsky příteli, ať se chystá, že dnes to přijde!
Primář Kavan mě prohlédl, ale tvářil se, že mi moc s tou plodovkou nevěří, že by mi fakt odtekla...no, ale tak to snad musím vědět já, ne? :-)
Přijal mě na oddělení. Ve Vrchlabí jsou tři druhy pokojů…veliký nadstandard, který stojí 600,-kč na noc, kde je nádherné dřevěné letiště, vlastní sociálka, včetně vaničky pro mimko, dřevěná kolíbka, televize a může tam být s maminou celá famílie :-).
Pak malý nadstandard, ten je za 300,-kč na noc, ten je bez televize a sociálky, ale je hned vedle sprch a WC a pak klasické pokoje po třech postelích.
Vybrala jsem si ten menší nadstandardní pokoj. Netušila jsem, kolik dní tam budu, tak aby nás to nezruinovalo :-).
Uvelebila jsem se tam a čekala co se bude dít. Nedělo se nic, tak jsem jen ležela a čekala na přítele. Dorazil odpo, přivezl mi kupu dobrůtek, telku a vlezl si ke mně do pelíšku a povídali jsme si a dívali se na televizi!
Noc v klidu, nic se nedělo, tak mě ráno primář prohlídl a zavedl mi jakousi tabletku se slovy, že po tomhle by se to mělo pohnout. Sestřička mi ještě řekla, že se po tom dlouho neděje nic, ale pak to jde ráz na ráz..
Měla pravdu, nedělo se stále nic! Odpo za námi přijel můj brácha s mými staršími kluky, tak jsme se všichni ustrojili, že půjdeme na chvíli ven. Primáři jsme řekli, že si zajdeme na Zimní stadion s kluky na bruslení. Jen řekl, ať nechodím daleko.
Zimák byl zavřený, tak jsem jeli do města do cukrárny na kávičku a zákusek. Vrátili jsme se na pokoj kolem 17h., zalezli si s přítelem do pelíšku a dívali se na MASH. Nějak po půle mě začalo pobolívat v zádech a kolem 18h.se to rozjelo! A pak to šlo fofrem. Chvíli jsem byla ve sprše, ale to vše jen utlumilo, bolesti přestaly, a to bylo to poslední, co bych potřebovala! Já chtěla opak, aby to už bylo. Kolem 20h. jsme se přesunuli na ten alternativní pokoj…to je úžasná místnost! Je tam vana, pak velké letiště, polohovací balóny, stoličky, žebřiny, lano…a na tom všem se dá rodit!!!, křesílka se stolečkem, mají tam CD a MC přehrávač, aromalampičku, no vážně bomba!
Já chtěla rodit na stoličce, přijde mi to taková nejpřirozenější poloha. Nejdřív jsem byla opřená o vanu, přítel mi neustále masíroval záda, až z něho lilo a já se pomalu v těch bolestech sunula k zemi. Nakonec jsem skončila na zemi, klečet na všech čtyřech a už to vypadalo k porodu. Primář jen řekl, jestli chci, tak už můžu tlačit. Seděl vedle u stolku, ještě s jedním mladým doktorem. Tak jsem zatlačila a to byla konečně úleva! Musím podotknout, že jsem zastánce klystýru, neboť jsem vždy tvrdila, že bych nemohla „v klidu“ tlačit při představě, že nejsem vyprázdněná! Na předporodním kurzu a tělocviku jsme to rozebíraly a některé holky říkaly, že na to v tu chvíli ani nemyslíš! Já oponovala, že na to bych teda myslela především!!! A musím říct, že měly pravdu! Klystýr jsem neměla a v tu chvíli mi bylo úplně ukradený, jestli bych se tam potento… prostě jsem tlačila!
Primář mi dvakrát řekl, jestli si nechci jít na tu stoličku, ale já nereagovala. Nedokázala jsem jim v těch bolestech, schoulená na zemi říct, že bych i šla, jenže se jaksi nemůžu zvednout ze země! J Těch pětadvacet kilo navíc udělalo své!
Nakonec jsem „hekla“ na přítele : „Zvedni mě!“ On mě doslova odtáhl na tu stoličku, sednul si za mě na postel a držel mě, hladil, utěšoval…no nevím, jak bych to bez něj zvládla! Myslím, že ten chlap, je u porodu 50ti procentní pomoc pro maminu! Je ohromnou podporou! No, párkrát jsem zatlačila a hlavička byla venku a tím úleva…, pak ještě ramínka a prcek byl venku! Přesně ve 20:35h., tj. za dvě a půl h.od první kontrakce!
Hned mi ho položili na prsa, pan doktor nám udělal fotečky, a já byla tááák šťastná!
Pak sestřička mimko vzala a mě odvedli na porodní sál, zkontrolovat „rozsah škod“! Musím říci, že i přes to, že měl prcek 4225g, tak nebylo nutno šít! Mezitím tatínek odstřihl pupeční šňůru, pochoval si ho, sestřička je ještě vyblejskla a pak šli prcka vážit, osušit a zachumlíkovat do plínek a zavinovačky. Hned jsem si ho vzali na pokoj, všichni tři jsme si zalezli do postele a užívali si ten omamný pocit štěstí! Povídali jsme si, přítel natáčel, fotil, posílali jsme smsky…no, normálka, asi jako každý.. Nikdo nás neotravoval, jen občas nakoukla sestřička, ale jinak nádherná pohodička… Kolem půlnoci ještě přítel zajel na otočku k našim, aby jim ukázal vnoučka na videu...
Musím říct, že kdykoliv nám na kurzu sestřička říkala: „Holky, porod si musíte užít!“, tak jsem si ťukala na hlavu, neboť jsem už předtím rodila 2x a moc jsem si teda neužívala.. Ale teď, teď už vím, o čem mluvila! Ta hudba u porodu, přítmí, krásná atmosféra, přítel, primář Kavan, pozorující z povzdálí, jestli je vše ok. No nádhera! Naprosto mě neděsí představa, že bych měla jít rodit znova!
Tomuhle říkám krásný, přirozený porod, za který děkuji jednak primáři a sestřičkám z Vrchlabí a hlavně svému milovanému příteli, který mi tam byl vším! …a je jím doposud! :-)