díky

všem za milá (a někdy smutná) slova.
Na zaslaný dopis (na několik různých adres) pan ministr neodpověděl - ne že by mne to nějak překvapilo. Bohužel mě už začíná unavovat ten pocit bezmocnosti a bezvýznamnosti "prostého občana". Ani se mi nechce organizovat nějakou podpisovou akci, když vím, že to je v naprosté většině případů naprosto zbytečně vynaložená energie. Naše současné politiky halda jakýchsi papírů z klidu nevyvede a k přemýšlení nepodnítí. Bohužel moje zkušenosti i v jiných podobně politicky neatraktivních oblastech jsou pořád na jedno brdo. A tak nějak ani nezáleží na tom, kteří konkrétní politici nahoře sedí, protože politická kultura v našem státě - mám dojem - se od dob před revolucí nijak zvlášť nerozvinula (viz jen aktuální Grossova aféra).
Moji dnešní depresi jen podtrhuje reportáž, která šla před chvílí v Na vlastní oči, jak rodině odebrali násilím a za asistence policie pět dětí. Na otázku, jestli to takhle drasticky probíhá často, sociální pracovnice beze stopy studu odpověděla, že většinou. Nějak se k ní asi nedoneslo, že pro dítě je nejlepší rodina a s tou se má pracovat a jí pomoci, když nefunguje, a tak si paní sociální nejspíš dodnes myslí, že vlastně koná nejvyšší dobro. Asi jí nedochází, že to je její profesionální selhání. A tak se děti dostanou do ústavu (protože Klokánky a podobná zařízení je nejlepší zrušit) a za pár let bude stejná paní sociální odebírat do stejného ústavu děti těchhle dětí...