Vzpomínáme

Po přečtení tohoto článku jsem se taky dala do vzpomínání…
Placky, k těm se přidávám! Měla jsem Aháče, Duran Duran a Modern Talking. Jako všechny spolužačky jsem milovala Thomase a nenáviděla Noru, kterou si vzal – Bravo s tímto obrázkem – mimochodem taky dost luxusní záležitost, Bravo v německém originálu nám překládala starší sestra spolužačky, obzvláště nás zajímala ta speciální rubrika – Je mi 13 a můj přítel vyžaduje orální sex… - Tak tohle Bravo jsme rituálně spálily. Nevím, jestli to bylo naše zlínské specifikum, ale nosily se gumičky dole na nohavicích u jeansů, aby byly užší, když ne nátepníčky, tak aspoň tlustá sibiřka umně nakrčená přes nohavici.. Maďarsko – to byl hit, síťovina, karabinky, no paráda!
Střih vlasů – jedině na Majku! Pak, další rok – fotbalistický účes (vypadala jsem jako idiot, ale tak byly ostříhané všechny holky z paryt), v osmé třídě trvalá – na moje vlnité vlasy fakt bomba!, jako dnes vidím, jak si navzájem propichujeme druhou dírku do levého ucha před zrcadlem… Pak střední škola – to už jsem chtěla být originální – tlustá vrstva Dermacolu, aby ani jediná moje piha nebyla vidět – spotřeba prostředku dost velká, jsem přírodní pihovatá zrzka, takže základ – čínská maska, pak zmalovat oči, vrstva řasenky aspoň 3mm, skoro černá rtěnka. Ruku omotat dvěma metry kůže, na krk čínského bůžka. Černý dlouhý svetr doplníme černými leginami, na ně sukně dlouhá až na zem, rozepínací – samozřejmě rozepnto tolik knoflíků, kolik jen šlo. Na bosé nohy černé mokasíny – a do školy! Matčiny průpovídky – máte snad maškarní? – nezájem!
Na ulici potkáváme skalního pankáče – zelené číro, potrhaný džínový obleček, místy umně protklý sichrhajzkou. Zdraví mě dost nahlas- Čau Káčo! – Proboha, ty znáš takové individuum? – dí moje matka, vlekoucí spolu se mnou tašku s nákupy. – Jo, chodí do čtvrťáku.. Kdyby tenkrát maminka tušila, že toto individuum bude jednou otcem jejích vnoučat!
Mohla bych psát snad do rána! To už jsme se doma dost dlouho tak nenasmáli, jako při této rekapitulaci. Ale trochu nostalgie se potichu vplížilo….
Vzpomínejte, vzpomínejte!