mně je z takových článků smutno...

...u nás vždycky vánoce byly ve znamení pohody - žádný vánoční úklid, teď to dělám podobně - uklízím si postupně od půlky listopadu, občas mě popadně mánie a mám pak dobrý pocit. Až bude syn větší, přibydou snad i další děti, také nechci aby něco věděly o vánočním úklidu. Uděláme si spolu kakao, pomůžou mi něco uklidit, budeme si při tom povídat, věřím že se i tak nasmějeme, jako když jsem byla já malá.
Jsem už dospělá, ale vánoce miluju, je to především díky tomu, co si odnáším z domova. Dál to pokračuje jak už tady pár lidí psalo - společné pečení perníčků, babička co mi pomáhala balit dárečky (a vyrábět:), potom já když jsem pomáhala mladšímu bratrovi, čekání jestli se rodičům budou líbit a u mě čekání na "své" dárečky. Ráda dávám i dostávám. Od dětství jsem pod stromečkem našla vždy, i když jsme neměli žádné peníze (a nepůjčovali si:) aspoň jednu vytouženou věc, ať byla z reklamy, doslechu nebo jsem si ji prostě "jen" přála. Tím se budu řídit i teď.
A co se mi také líbilo a chci to dál použít, když už jsem byla velká (asi od deseti-dvanácti let výš, nevím přesně) a věděla jsem, že vesele pomalovaná krabička od mýdla rodiče sice potěší, ale dál použitelná není, vždycky mi přidali na dárečky. Třeba 300, já jsem si přidala co jsem našetřila a něco jsem si koupila - většinou knihu, máme jich doma snad několik tisíc:).
Ale hlavně, pohoda, radost, pečení, zdobení větviček, vybírání dárků (nikdy ne na poslední chvíli), stromeček nám vždycky nosil ježíšek - letos poprvé budu zdobit s manželem pro našeho broučka, prostě ani nevím proč to všechno píšu, jen....je mi moc smutno když někdo začne řešit konzum. Pokud do mě někdo vrazí v Tescu, když vybírám řetěz na stromeček, neřeším vánoční hysterii nebo konzum, jaké vánoce si uděláme, takové máme. A jakou pohodu v sobě budeme mít je také především na nás.
Ad děti - ať můj mladší brácha nebo děti z děcáku co k nám chodili - vždycky měli vysněné dárky a vždycky aspoň jeden dostali. A zbytek je nikdy nezklamal, rodiče jsou nápadití, já doufám že budu také.
Přeji vám krásné vánoce...nevím proč jsem to celé napsala, jen mi to je tak nějak líto, že někdo přichází o tu pohodu a krásu, co mám v sobě já. Jako malá:) ale jsem za to moc ráda.