Vánoce nejsou o úklidu

Předvánoční šílení mi přijde šílené. Vánoce přeci netkví v naleštěných oknech, bytě vygruntovaném do sterilní čistoty, 30 druhů cukroví a uštvané mámě. Samozřejmě pokud se v tom někdo vyžívá a opravdu ho to baví, je to něco jiného.
Okna v prosinci rozhodně nemyju, nehodlám riskovat nastuzení o Štědrém dni. Dárky mám ve skříni už přes měsíc, teď jen musím vyčkat, až budu doma sama a v klidu si užít balení - to mě opravdu moc baví. S dětmi pečeme 5 osvědčených druhů cukroví a užíváme si to, i když pak následuje větší úklid kuchyně, ale to se dá zvládnout celkem rychle. Pokud mám chuť, zkouším experimenty, i když mi manžel říká, že mu stačí těch 5 druhů a kdyby to bylo na něm, tak bych mohla místo 5 druhů dělat pětinásobnou dávku kokosových sirek :-). Další druhy dostáváme od mojí mámy, ta Vánoce pojímá s tím generálním úklidem a nedá si to vymluvit, i když teď, co bydlí sama a je navíc v důchodu, má touto dobou všechno hotovo. Setkávám se s tím, že ten velký úklid dodržuje generace našich rodičů, moje kamarádky to berou obdobně jako já. Onen úklid spočívající ve vyprázdnění veškerých skříní a zpětném narovnání věcí zpět neprovádím. Tím neříkám, že mám doma nehorázný nepořádek, to ne. Jenom uklízím tak nějak normálně a průběžně stále, no asi jako každá z vás, ale mám dvě malé děti, tak asi víte, jak dlouho to vydrží :-)).
Vánoce jsou svátky klidu, míru a naděje. Mimoto, co je lepší? Sem tam nějaká nedokonalost, drobek na zemi, pár skvrn na okně, otisky malých ručiček na zrcadle a spokojení rodiče pozorující, jak děti vesele běhají kolem stromečku s plnou pusou cukroví nebo sterilně uklizený byt, uštvaná a vystresovaná máma, děti otrávené, že si nemůžou vzít kousek rohlíčku, protože by nadrobily?