Re: Vivat Pratchett :-)

Jsem červený až za ušima, jak se pýřím:-) Děkuji. Ano, rád si zkouším roli "otce" nanečisto. :-) Je fajn, když člověk stráví nějaký čas s dětmi - pochopí, že jsou i jiné starosti na tom světě než účetnictví, cestovní příkazy a stav bankovního účtu. Autor článku napsal, že se mu díky dětem otevřely nové obzory. Mně se tak nějak nikdy nezavřely:-) Díky svému synovci (12) jsem navštívil spoustu dětských filmů a výborně jsem se bavil. Pronikl jsem do tajů počítačových her (ačkoliv mám pocit, že člověk může čas využít daleko smysluplnějí) a zjistil jsem ke svému překvapení, že ani v mém věku čtvrt století není člověk příliš starý na to, aby si hrál na honěnou nebo na schovávanou (měřím 197 cm, takže schovat se je v mém případě skutečně umění:-))) A objevil jsem na dětech jednu úžasnou věc - neumí se přetvařovat - tedy aspoň ty malé. Buď vás mají rády a nebo nemají. Trvalo mi víc než dva roky, než neteř přestala vřískat, kdykoliv mě zahlídla jenom jedním očkem. Teď jsme super parťáci, "lyžujeme" po posteli (jenom ona - já na to nemám tu správnou muší váhu), hrajeme si na děťáko - přičemž děťátko jsem já - vřískám v posteli, dožaduju se láhve, pohádky a nebo jsem hodné a spím - moje oblíbená činnost:-). Být otcem na zkoušku je fajn. Ale být jím na plný úvazek? Na to jsem příliš velký sobec:-)