O rukavičce

My jsme začali s pohádkami hned v porodnici, vyprávěla jsem všechno možné, dokonce i to, proč je na druhé polokouli den, když u nás je noc (synek je noční dítě, povídáme hlavně v noci). Kolem čtvrtého měsíce ale nastaly problémy s usínáním a z mojí pohádky nebylo slyšet nic, prcek mě dokonale překřičel, takže jsme začali zpívat. K pohádkám jsme se vrátili, když jsme přijeli z dovolené od babičky a dědy - prcek byl tak rozjívený z cesty a odmítal se uklidnit, nepomohlo ani kojení... a mě napadlo začít povídat pohádku O rukavičce. Samozřejmě notně předělanou, žádný zlý medvěd, všichni žijí šťastně a spokojeně... Každé zvířátko mluvilo jiným hlasem, synek na mě chvíli nevěřícně zíral a když promluvil kanec Zubatec, dal se do neuvěřitelného smíchu, hýkal jako oslík, až přiběhl táta, který vařil večeři, s hrůzou, co prckovi provádím. Od té doby povídáme O rukavičce každý večer, přidáváme zvířátka, povídáme si o tom, co rádi jedí, jak dělají. Favoritem je teď medvěd Šedý Chlup. Naše děti nám rozumí moc dobře a poslouchají, co jim povídáme a co si povídáme mezi sebou!