Kojení

Konečně slyším o někom, komu kojení dělalo problémy !
Já kojila syna 6 týdnů, kromě počáteční citlivosti bradavek to nebylo v mém případě bolestivé, ale asi po 3 týdnech mi začal chlapeček plakat po odstavení od prsu - řekla jsem si, že je to růstový spurt, zavolala laktační poradkyni a že musím ty 3-4 dny vydržet. Po třech dnech se mi prsa znovu pořádně nalila a syn byl spokojený, ale další den znovu...Zkoušela jsem to další tři týdny, brečela do telefonu laktačním poradkyním (střídala jsem to, abych je moc nezahltila), ale výsledek totožný - po dvou dnech téměř nonstop kojení se mi nalila prsa, syn byl den spokojený a pak celé znovu.
Bohužel jsem byla přesvědčená, že kojit může přece každá matka, jen když chce (viz všechny přednášky o kojení atd.) a že tedy asi málo vydržím...Po 6 týdnech kojení, z toho 3 týdnech oboustranného mučení jsem byla totálně vyčerpaná, manžel mě poslal spát k mamince a dal malému na noc Nutrilon. Od té doby nemáme problém, já jsem se celkem rychle vzpamatovala a jsem ráda, že mám zase spokojeného chlapečka. Jen lituju, že jsem byla tak přesvědčená o tom, že opravdu každá může kojit a nezkusila jsem příkrm dřív. Později bylo zjištěno, že jsem nemocná a bylo nutné mě léčit léky, kvůli kterým jsem musela kojení nechat úplně, což mohla být taky příčina nedostatku mléka. Taky je fakt, že náš synáček je pěkný hladovec ! Ale nikdo ( a že jsem na telefonu strávila opravdu dlouho) nikdy nezmínil, že některé ženy opravdu z nějakého důvodu nemohou plně kojit, protože se jim netvoří dostatek mléka. Navíc celkem bolely jedním uchem zaslechnuté poznámky, když jsem někde krmila synka z lahvičky o tom, že správná matka dítě kojí, pohrdavé pohledy atd. Samozřejmě je lepší děťátko kojit, ale než mít šílenou matku je pro něj snad lepší mít matku normální a být na umělé výživě !