Vesnice a město

Cairo, tak já si to myslela přesně naopak :-). Že to, co na vsi (mám na mysli jednu konkrétní vesnici) dovolí maminky dětem,tady v Praze absolutně není možné. Lítání přes silnici sem a tam bez rozhlídnutí, přitom je to průtah vsí a silnice do okresního města, aut tam docela dost. Tady ve městě pořád hlídáš, aby dítě nešlo blízko silnice, občas si připadám jako policie :-(.
Dcerce bylo 7 let, ven by asi už sama mohla, ale já mám obavu. Bydlíme u školy a občas se tu a tam objeví parta puberťáků, kteří se zaměří na ty malé a to je o strach. Jinak naše slečna je klidné dítě, žádný "jásámista" to není. Ví, jak se přechází, že se má rozhlédnout atd. atd. Zase se ale snadno nechá stáhnout silnějšími, takže mám obavu, aby se neocitla právě mezi těmi za auty poskakujícími dětmi. Samotnou tak, že bych byla doma, to ji rozhodně nepouštím. bydlíme ve vyšším patře, než bych v případě potřeby sjela dolů, trvalo by to dlouho. Jdeme společně na hřiště, hlídám kluka a dcerka si jezdí na kole nebo bruslích různě z mého dohledu, vždy se přijede ukázat a jede dál.
Rozhodně já v jejím věku chodila sama ven, i s mladším bráchou, ale s kamarádkama jsme se shodli, že to bylo nějak klidnější. Nemáte dojem? Nebo jsme pod vlivem všech těch tragických zpráv prostě jen opatrnější?