Magdo, Magdo...

Tak to vidíš, už je nás čím dál víc, co Tě nabádáme k tomu, abys to sepsala do něčeho silnějšího a trvanlivějšího než jsou tyhle virtuální stránky :-)

Taky jsem nebyla přítelem tělocviku, naštěstí jsem to ustála na dvojku (celých 12 let školní docházky), ale pocity z pachu tělocvičny jsem měla stejné jako Ty. Ano tělocvikářky-sportovkyně pro mě byly něco jako kreatury, které mě vzaly částečně na milost až na druhém stupni, kdy jsme začali během tělocviku hrát přehazovanou. Ta mi "šla".
Naše mládě je pohybově nadané po tatínkovi, jako u Vás. Ale už teď bezpečně vím, že žádný dril typu gymnastika od pěti let a "pěkně svižně se ohýbej, děvenko" se u nás konat nebude. Leda přes moji mrtvolu. Začala jsem s ní chodit do Sokola, když jí byly dva roky a nemohla jsem si to vynachválit. Pár měsíců před jejími druhými narozeninami mi definitivně došlo, že je to pěkná čertice a že se potřebuje hodně vyblbnout, aby byla večer tak akorát unavená. A protože se blížil podzim se všemi inverzemi, mrholeními a blátem, začala jsem hledat, až jsem našla právě toho Sokola. Bylo to ideální cvičení pro předškolkové cvrčky. Naučili se ty úplně nejzákladnější dovednosti, jako chodit po těch "tělocvičnových" lavičkách, skákat na malé trampolíně; vyzkoušeli si i "kolo kolo mlýnský" a jiné kolektivní hříčky pro mrňata a začínali pomalu chápat, kdo kdy přijde na řadu a proč. Skoro bych řekla, že to byl nejpřínosnější rok z tříleté mateřské. Na cvičení chodí i teď, do kategorie školkových dětí, když už jsou tam všechny děti bez rodičů, pěkně se protáhnou, proběhnou a zahrají si nějakou hru. Jsem moc ráda, že Sokol zase funguje tak jak má, protože za mého dětství to byl buď pionýr, nebo nějaký vyhraněný sport nebo pro holčičky gymnastika. Možná i proto, že jsem jako malé dítě neměla možnost na podobné všeobecně rozvíjející cvičení chodit, byla jsem pak při tělocviku takové trdlo...

Magdi, napsala jsi to krásně, tak jako ostatně všechno, co na Rodinu posíláš. Podle mého názoru máš ten nejlepší přístup ke sportování a pohybu vůbec u svých dětí.
Těším se na další povídání! K.
P.S. A nějakou odpověď na všechny ty návrhy stran knížky bych taky uvítala :-))