čas na děti

Poprvé čtu o tom, že je na děti málo času. Většinou slyším a čtu, že stačí věnovat se dítěti třeba jen dvě hodiny, ale zato pořádně, než celý den ale ne intenzivně. většina lidí tvrdí, že když přijdou z práce ve 4 odpoledne, tak to stačí. Ale co stihnou? Vyzvednou potomka ze školky nebo družiny, nakoupí, dojdou domů, převlékání taky chvíli trvá, se školákem udělají úkoly, pak jdou připravit večeři a pak je čas jít spát. Je fakt, že se děti asi ani chvilku nenudí. Pořád musí něco dělat. Tak jak to chápu z této věty z článku:

Čas, který dětem věnujeme, je nejen čím dál kratší, ale je také čím dál více podmíněn plněním cílů a úkolů, které jim (a sobě) předepisujeme.

Řešení bych viděla v kratší pracovní době matek (otců), aspoň dokud si děti nezvyknou na školní povinnosti. Možná by bylo lepší umožnit kratší pracovní dobu, třeba jen na dopoledne, a to do doby, než jde dítě do druhé třídy. Ne že by se to u nás nesmělo, ale kdo zkusil takovou práci najít, určitě ví, že to není lehké.
A jestli se k nám rodiče nechovali jako k rovnocenným partnerům, a my se chceme k našim dětem chovat jinak, asi není nejlepší nechat dítě odpoledne u babičky. (Kdo má babičku daleko, trochu si tu možnost většinou idealizuje.) A navíc babičky sice tvrdí, že to zvládnou, ale přitom je na nich vidět, jak je unavuje, a někdy by rády dělaly i něco jiného.
Já mám to štěstí, že se mi ve školství podařilo najít místečko jen na část úvazku. Je to finančně strašně náročné. Manžel nás už dlouho živí sám, aspoň trošku pomůžu a hlavně budu s dětmi celá odpoledne.