Příliš mnoho nostalgie

Narodila jsem se v 70 tých letech a vzpomínám na svoje dětství ráda, lépe řečeno čerpám z něj celý dosavadní život. Všechno, co je popsáno, pamatuji, ale myslím, že je v tom příliš nostalgie. Ta doba nebyla lepší, bylo to jen naše dětství a proto se zdá úžasná. Dnešní doba, což je doba dětství mých dětí, není o nic horší, pokud budeme my, jako rodiče, tak skvělí, jako byli naši rodiče. Vždyť záleží jen na nás, jak naše děti povedeme, aby netrávili svůj nejhezčí čas sezením u počítače a her a nehráli si s naporosto nevhodnými hračkami, ale šli ven a "řádili, tak jako my". Ty možnosti jsou, přestože se zdají být horší, mají jen jinou formu... Myslím, že začít musíme u sebe, my rodiče, věnovat dětem více času a pozornosti a možná, že až vyrostou, napíšou článek o tom, jak oni, narozeni na přelomu tisíciletí měli krásné dětství, zatímco teď... A to bude dobře.