Re: no nevím...

Baro, v tomhle je tezky zobecnovat, a to je trochu veci zkusenosti. Treba moje dve kamaradky z detstvi jako deti a jako studentky mely to, cemu se rika bozi dar. Jedna byla naprosto genialni v matematice (kdyz o divku se pretahuje nekolika sefu doktorandskych studii z fyzmatickych oboru tak je to prece neco.) Druha byla fenomenalne nadana pro jazyky. V jejich zivotach neco se zvrtlo, kdyz si nasly dlouhodebe pritele. Byli podobne jejich otcum, oni si prevzali tradicni roli svych matek, vydelavaji ted mene nez manzelove a karieru maji takovou docela prumernou. Ja jsem byla jen chrytra a nadana studentka, ale v rodine vedena k ctizadovosti a moje mama je velice silna osobnost, zatim co otec hodne doma take makal a od nas deti ocekaval velke veci. Pro mne tohle se zdalo normalni. Mame se s kamoskami stale rady, ale to oni se chlubi, ze mne znaji... Nechci rict, ze kamosky jsou nestastni, maji deti, docela fajn rodiny zivot, ale prece slusne vydelavat, a k tomu delat praci, ktera bavi, rozumet se s manzelem na vsech urovnich je docela fajn, a nestoji za zahozeni, kdyz nekdo ma predpoklady. Jeste bych mela dodat, ze dokud v zivote kamosek se nevyskytla velka laska, na pozor to byli velice nezavisle osobnosti, a asi trochu take divocejsi nez ja. A to vsechny tri jsme byly hodne "crazy":-).
O studentkach muzu jen rict, ze jich opravdu se prosadi o hodne mensi pocet nez maji na to predpoklady, na rodine zazemi nemam tak dobry prehled. Kdyz o nejake se dozvim, ze zije rozvedena s detma z polovicneho platu sekretarky, byva pozde ji litovat.