Re: Slavíme zásadně 1. máje

Janko, to je zvláštní, že tohle píšeš a máš syna. Den žen mi přijde tak trochu jako že bojuje za dlouhá staletí odpíraná práva žen (nemožnost volit, vzdělávat se, nucená podřízená role atd.). A den matek jako by v mých očích oceňoval fakt, že žena devět měsíců nosila dítě, porodila ho v bolestech, po nocích hlídala horečkující děťátko, vypiplávala, vychovávala, bojovala za jeho práva (zvlášť za dřívějších dob, kdy byli někteří lidé obzvlášť zlí)... Myslím, že pokud člověk vnímá kterýkoliv svátek nějak zevnitř a neklouže jen tak po povrchu, tak že má smysl kterýkoliv z těch svátků...
Když o tom tak přemýšlím, sama mám nejspornější vztah k Velikonocům. Všechny ostatní běžně slavené svátky mi umožňují něco vnitřně prožívat, něco si představovat. Jen Velikonoce ne. Nejsem věřící, takže nemůžu oslavovat "zmrtvýchvstání" - a nejsem moc společenská, takže si ani nevychutnám nějakou takovou sousedskou veselici (notabene když ateistická tradice zvrhla koledování v pro mě nepochopitelné opíjení se).