Re: Cucání palce

:) Peťo, můžu tě uklidnit, nic moc nepomáhá :). Mě naši taky brzy vzali dudlík a já - odjakživa holka vynalézavá - si rychle našla náhradu. Co si už pamatuju své působení tady na světě, cucala jsem si palec jen při usínání (spolu s hlazením sypkoviny :). Říkali jsme mu paleček dojáček a mě občas Jana dojana :). Nepomohl pepř ani jiné koření, pomohlo až dospívání, ale vzpomínám si, že ještě i v 8. třídě ZŠ jsem se někdy ráno probudila s palcem v puse, to už ale byla automatika, určitě jsem s ním v té puse neusínala :). Jediné, co mě ze všeho, co jsem musela o svém zlozvyku vyslechnout, trošku vystřašilo, byla hrozba, že bych se jednou s tím palcem v puse probudila vedle nějakého kluka :). Jak vypadá palec-dudlík asi víš, o polovinu hubenější (vycucaný :) a mozolek jako vyšitý. Řešila to celá naše rodina a já si jen pamatuji, že mi sice nebylo příjemné, že o mém cucání palce věděla kdejaká tetka a každou chvíli si mě někdo dobíral, ale zároveň jsem to nechápala jako nějakou ostudu (to opravdu až se vzrůstajícím věkem :). Sama nevím, kdy přesně jsem přestala, dlouho to byl můj usínací rituál...