MDŽ

Pamatuju si MDŽ jako den, kdy jsme s otcem chodili kupovat mámě sněženky (event. jinou jarní květenu), dort s jahodama a červeným želé a když to bylo o víkendu, tak jsme místo máti "vařili". Taky jsme lepili z papíru všelijaká důmyslná přáníčka. Můj otec se neožíral nikdy a vůbec se nepamatuju, že by nám doma ovanul to MDŽ byť letmý závan ideologie. Asi to bylo tím, že u nás nebyl nikdo komunista. Nebo že by si otec uvědomoval, že ideologie a (řekněme) to sváteční gesto jsou dvě různé věci? Moji rodiče si nepotřebovali vyjadřovat vzájemnou úctu jednou ročně, protože ji denně žili, ale možná právě proto bývalo to MDŽ u nás tak pěkný. Docela je mi tě líto, Jirko Karbane, že jsi měl takové traumatické dětství.
PS Matka si dneska odmítá nechávat gratulovat k narozeninám, jmeniny neuznávala nikdy, na Svátek matek komponuje ironické básničky, ale "překvapivou" oslavou na MDŽ upejpavě očekává každoročně.